Není proto náhodou
Není proto náhodou, že ticinského sochaře Giovanniho Antonia Brocca a jeho pomocníky, kteří v roce 1553 vyzdobili štukami dnešní Pretiosensaal v Zelené klenbě a Věžní pokoj, přivedl do Prahy český místodržící Ferdinand II. Tyrolský, přítel saských panovníků, aby podobným dekorem opatřili i jeho lovecký letohrádek Hvězda. V analogické souvislosti vznikla i drážďanská konírna s Dlouhou chodbou a Novou konírnou (Johanneum), inspirovaná stavbami Pražského hradu za vlády císaře Rudolfa II.: monumentální slavnostní konírnou a nad ní se nacházející galerií. V Drážďanech od roku 1597 podle pražského vzoru provozovala svou činnost také leštírna mramoru, křišťálu a drahých kamenů, která měla velký význam pro zušlechťování saských přírodních pokladů.
Dnes od středověku trvající plodný transfer mezi Saskem a Čechami a Moravou připomínají zejména exponáty v expozicích Zelené klenby a Zbrojnice v Rezidenčním zámku. Sběratelská činnost arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského, započatá v Praze a následně pokračující na zámku Ambras, a především rozsáhlé sbírky shromážděné Rudolfem II. podnítily saské panovníky k velkolepému sběratelství. Důležité podněty přicházely z Prahy, kde byla objednána nebo získána umělecká díla, která po Rudolfově smrti stále častěji vytvářeli vysoce specializovaní řemeslníci a umělci.
Mezinárodní postavení rudolfínského dvorského umění dokládají v Drážďanech vzácné předměty spojené s rodinami Castrucciů a Miseroni, Janem Vermeyenem, Hansem von Aachenem, Adriaenem de Vriesem a dalšími. V mnoha případech mají své nejlepší protějšky v bývalé císařské sbírce, jejíž většina artefaktů se nyní nalézá v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Několik kabinetních prací s reliéfní intarzií bylo získáno v Chebu. Pražský zlatník Johann Michael dodal saskému dvoru jednu z nejkrásnějších koňských výstrojí s bohatou výbavou alla turca v evropském kontextu. Mistrovská díla řezbářů slonoviny a brusičů skla, působících v obou městech, jsou dokladem další výměny, která se po třicetileté válce vyvíjela v nové kvalitě, zvláště v oblasti sochařství.
Také v 18. století pražští zlatníci a klenotníci, například Franz Michael Diespach, inspektor Zelené klenby, přispívali k lesku drážďanského dvora ve znamení Sasko-polské unie. Svou propracovanou zručností vynikali čeští puškaři, jejichž luxusní palné zbraně se v Drážďanech staly vyhledávaným sběratelským artiklem a od roku 1733 patřily k exponátům galerie zbraní v Dlouhé chodbě.
Díky šťastným okolnostem a navzdory válkám a stěhování se sbírky Zelené klenby a Zbrojnice z velké části zachovaly, a dodnes tak působí velkolepým dojmem knížecí okázalosti, vysokých nároků na reprezentaci a uměleckých snah saských panovníků 16.–18. století. Významné místo ve sbírkových kolekcích zaujímají díla, která svým původem, materiálem a svou historií odkazují na někdejší vztahy s Prahou, Čechami a Moravou. Jejich výběr je v expozicích označen symbolem.
